Již dlouhá léta čeští Warchild prorážejí tamější undergroundovou scénou, dosud však byli sotva bráni v úvahu mimo hranice jejich země. Někdy v roce 1997 se spojili dva kytaristé Aleister (Aleš Hrnčál) a Samael (Petr Krabs), aby vynikali v nejostřejším metalu, přesto se jim však nepodařilo najít vhodného bubeníka.

Tato okolnost doslova donutila Warchild k tomu, aby se v budoucnu spolehli na automatického bubeníka, který byl poté v důsledku toho slyšen nejen na prvním demu „Krvavá cesta“ (2001), ale i na debutovém albu „Looking Back“ (2005). Sice byl mezitím přibrán basák Nestorat a Marky za klávesami se stala pevnou součástí kapely, přesto ale ještě stále Warchild bubeník chybí.

Proč musí být tato skutečnost vylíčena v takovém rozsahu, se vysvětluje především v tom, že by album Desire & Rage“ vyniklo podstatně více, kdyby zde bylo slyšet bubeníka z masa a krve. Ten třeskutý a stále dostatečně agresivní český mix, který je dán dohromady přibližně stejnými díly old school thrashe a black  a death metalu první generace, trpí totiž těžkopádnou a jednorozměrnou rytmikou.

Chlapci (a sametová dívka u kláves) se neobyčejně snaží při vší agresivitě nepropadnout předvídatelnému způsobu přednesu. Především kytarovou technikou překonávají s jistotou veškeré pochybnosti. Bohužel ale mají právě v rychlých pasážích jisté deficity, co se týká průraznosti, které podle mého názoru vycházejí z přece jen trochu nedostatečného a bezduchého provedení rytmické linky.

Přesto se daří chlapcům četnými změnami tempa, ale také folkloristickými vsuvkami jako v „Old Man’s Legend“, zajistit velice dobrou rozmanitost a dokonce se nenechají odradit ani od vsunutých doomových pasáží, které připomínají staré Celtic Frost. „Desire & Rage“ je ale nicméně v první řadě utvářeno veskrze razantním a agresivním, ale i nadmíru zkušeně znějícím, způsobem kytarového přednesu obou protagonistů.

Oproti tomu v technice zpěvu nenabízejí oba kytaristé nic zázračného a pohybují se výhradně v žánrově typickém growlingu a skřehotu. Přesto ale mají vyvinutý cit pro to, jak změnou hlasu zintenzivnit atmosféru kompozice. Také Marky, dáma za klávesami, smí tu a tam k mikrofonu, avšak jen sporadicky a nemůže se tak stát stálou součástí dění.

Protože se v případě Aleistera a Samaela jedná o opravdu nadané kytarové virtuózy, jak potvrzují částečně progresivní pasáže, ale především nepočetná sóla, neměl by také konec tohoto cédéčka překvapit. Bonusem „Canon In D Major“, který Warchild zařadili jako finální – ačkoli stylově trochu nezapadající – song, je symfonická instrumentálka, která by mohla klidně pocházet od nějaké bombasticky znějící metalové kapely.

Když to shrnu, „Desire & Rage“ přes nastíněné handicapy působí celkově pozitivním dojmem a technika hry je na vysoké úrovni. Mně nejvíce oslovují skutečné nářezy jako neobyčejně brutální „Burning“ nebo „Warrior“, který má tendenci k technickému death metalu, neboť vášnivý styl Čechů překlenuje vážné problémy s rytmikou velice přirozeně.